V časném sobotním ránu vyrazil červený mikrobus ostravských komunikací s majáčky na střeše ke Slovenským hranicím. Pod zříceninou hradu Strečno jsme se setkali se zbývajícími kolegy a ochutnali halušky, kotlíkový guláš nebo jen držkovou a pak pokračovali k cíli naší cesty - Bešeňové.

Ubytování jsme měli zajištěno ve dvou blízkých penziónech, kuchyň splným vybavením, příslušenství, v pokojích čisto. Myslím, že nikomu nic nechybělo. Cena ubytování (250 a 200 SK) odpovídala plně našim představám. Na koupaliště jsme museli kousek pěšky. Po vybalení a občerstvení jsme se tam všichni vydali. U pokladny nás překvapila novinka, záloha 100 SK za čipovou kartu, ale zato kdykoliv z termálu odejít a zase se vrátit.

Bolavá záda jsme si dosytosti vyhřívali v horké vodě a plavecký bazén měl skvělou teplotu na plavání, proto byl také hojně využíván. Žízeň jsme hasili pivem, kofolou, kávou v bufetu, pro hladové se našlo i něco k jídlu. V bazénech jsme našli olomoucké kolegy a rozvinuli přátelské debaty. Dozvěděli jsme se, že mají připraven taneční večer Ružomberoku. (Není se co divit, vždyť kam jede Olomouc, tam se musí tančit). Dohodli jsme se, že tam pojedeme všichni. Z koupaliště odcházel každý sám.

Večer vyrazily tři mikrobusy směrem na Ružomberok. V restauraci pod zámkem hrála skupina, kterou jsme poznali na koupališti v Bešeňové loni. Předvedli opět výborný výkon a běchtěrevici z Moravy na parketu propotili košile. K sezení bylo sice málo místa, ale nikomu to nevadilo, protože ve stísněných podmínkách jsme měli k sobě blíž. Kdo netančil ochutnal slovenskou kuchyni, víno nebo pivo. Myslím, že společný večer se velmi vydařil ke spokojenosti všech členů klubu bechtěreviků.

Ranní ptáčata vstávala již v 6 hodin a jako správní bechtěrevici si zacvičili. Po ranní hygieně a snídani jsme vyjeli na obhlídku aqvaparku Tatralandia, který je od Bešeňové vzdálen 22 km. Tatralandia je umístěna v krásném prostředí Nízkých Tater. Park je v provozu teprve rok, proto stále probíhá výstavba. Takže kromě bazénu, tobogánu, klouzaček jsme viděli také staveniště a bagry. Dokončují právě srubové městečko, kde bude možnost ubytování už v prázdninových měsících. Po obhlídce parku jsme pokračovali ostrými zatáčkami vzhůru do hor. Na konci nás čekala příjemná odměna. Nádherný výhled na Vysoké Tatry i Nízké Tatry nám vyrazil dech. Viditelnost byla ve slunečném počasí výborná.

Čas pokročil a my jsme spěchali, užít si ještě teplé termální vody. Koupaliště se otvírá v 10 hodin, a to už jsme netrpělivě přešlapovali před pokladnou. Počasí nám přálo, takže koupání bylo ještě lepší než v sobotu. V plaveckém bazénu jsme si v poledních hodinách zacvičili pod vedením Leony Pieczkové, skoro diplomované fyzioterapeutky. Závěrečné zkoušky má 10.6. a příště se nám už určitě pochlubí diplomem.

Odjezd byl stanoven na 15 hodin. Zpáteční cestu jsme si ještě zpříjemnili návštěvou termálního koupaliště Rájec a lázeňského města Rájecké Teplice. Do Ostravy jsme dorazili bez nehody a všichni spokojení, to už mohl majáček blikat jen p. Bednářovi pro kterého výlet ještě neskončil. Auto bylo třeba ještě umýt, dočerpat naftu a řádně předat dispečerovi. Garáže opustil ve 20,40.

Chci poděkovat p.Bednářovi, který stejně jako my, byl účastník výletu. Přesto na sebe vzal odpovědnost při zajištění dopravy. Řídil spolehlivě, byl vždy k dispozici, nedbaje na vlastní potřeby. Nápady kam se ještě můžeme podívat nám výlet příjemně zpestřil.

Myslím, že dva dny našeho výletu, nebyly pro něho tak pohodové jako pro nás ostatní, proto mu patří poděkování všech účastníků výletu!!!