Cesta na Slovensko nás vedla malebným údolím Ostravice se slibně začínajícím slunným dnem za skly autobusu na idylicky klidný horský hraniční přechod. Vyřizování formalit se neobešlo bez pár cigaret, ale většina mohla poslouchat zpěv ptáků za ranního ticha. Další cesta nás vedla na Žilinu, pod Strečno, přes Martin, Ružomberok až k Liptovské Maře. Do Demänové už to byl kousek. Po krátkém dohadování jsme se rozhodli navštívit "Jaskyňu Slobody". Postupně jsme si vyslechli polský a holandský komenář a pak už jsme šlapali a šlapali po schodech. Zážitek to byl opravdu ojedinělý i pro nás, co známe dobře moravské jeskyně. Byli i takoví co si počítali všech téměř 500 schodů sami, ale ty milióny krápníků nespočítá asi nikdo. Věčný déšť, podzemní řeka, kamenné vodopády, jezírko lásky, propasti i hřbitov krápníků. Prošli jsme jen malý kousek - 1km z celkové délky 33km. Prochladlí a z těžkýma mohama jsme se už těšili na teplo termálů.

Vrcholem dne bylo skvělé koupání na termálech v Bešeňové, zpříjemněné krásnou hudbou. Ta úžasným způsobem dokreslovala atmosféru na koupališti, posazeném v malebném údolí Nízkých Tater a protože bechtěrevici ví, že pohyb je jejich jediná šance, tak kromě plavání a lebedění si v teplé vodě, se i tančilo, co kdo zvládl, a to nejen na suchu, ale i ve vodě. A ta voda byla fakt úplně červená. Nesmíme zapomenout, že sotva jsme se objevili u vody už na nás mávali kolegové ze Zlína, kteří si zajistili alternativní dopravu. Tanečky na závěr byly tak divoké a vášnivé, že nás i muzikanti upozorňovali na dlouhou cestu.

Zpáteční cestu jsme si zpříjemnili promítnutím videozáznamu z letošních dubnových rekondic v Turčianských Teplicích, a také jsme s úsměvem zhlédli právě natočené záběry z naplno prožitého dne. Organizátoři (předsedové obou krajských organizací) mohli být spokojeni a hrdi na to, jak dobrou partu lidí se jim podařilo dát dohromady. Paní průvodkyně, která nás po cestě seznamovala se všemi okolními kopečky a dalšími zajímavostmi vystupovala po půlnoci v Prostějově jako poslední, děkovala za pozvání a zakončila slovy: “Tak takový pohodový bezproblémový, skvělý zájezd, a tak bezva lidi, to jsem už dlouho nezažila.“ A bylo cítit, že to nebyl jen její názor. Opožděný návrat snad nikomu vážně nevadil, trochu se jen protáhl rozvoz, aby nikdo nezůstal bez možnosti návratu domů. Ostraváci se dostali kolem desáté, Olomouc kolem půlnoci.