Co jsou COX-2 inhibitory
K léčbě revmatických chorob se již dlouhou dobu používá léků typu NSA - nesteroidních antirevmatik (neobsahují kortison).
Jak fungují NSA:
Dlouho nebyl znám mechanismus jejich účinku. Teprve v roce 1971 bylo prokázáno, že se tak děje prostřednictvím inhibice enzymu CYKLOOXYGENÁZY. Odtud je tedy zkratka COX. Inhibice znamená snížení produkce. COX za normálních okolností usnadňuje přeměnu kyseliny arachidonové na "prostaglandiny". Prostaglandin zprostředkovává v organismu přenos bolesti a zánětu. Použití léku NSA tedy způsobí snížení množství COX následně dojde k nižší produkci prostaglandinů, zmírní se bolest i průběh zánětu. Za tento objev získal John Vance v roce 1982 Nobelovu cenu.
O dvacet let později v roce 1991 se zjistilo, že existují 2 odlišné izoformy cyklooxygenázy ze zcela rozdínými účinky na organismus:
NSA 2. generace inhibující COX-2:
| | COX-1 | (fyziologická), která vzniká zejména v žaludku a ledvinách a chrání je před poškozením. |
| | COX-2 | (indukovaná) vzniká výhradně v místech a obdobích zánětu. Syntetizuje se na podnět prozánětlivých faktorů, hlavně cykotinů. |
| | COX-3 | je citlivá na protizánětlivě působící léky, které preferenčně inhibují COX-3 před COX-1 a COX-2. Více o COX-3 přinese zejména budoucnost. |
Nastalo tedy dlouhé hledání nové generace léků, protože dosavadní NSA způsobují neselektivní ihibici COX (snížení produkce celého komplexu COX). Tím jednak dochází ke zmíněnému léčivému účinku (COX-2), ale současně se snižuje také množství užitečného COX-1 a následně vznikají nežádoucí účinky na zažívací trakt. Postupně vznikaly léky tzv. 2. generace se zvýšenou COX-2 inhibicí:
| | » Movalis |
| | » VIOXX |
| | » Celebrex |
Celá záležitost však není tak jednoduchá a jednoznačná jak se zdá. Je tu skutečnost, že COX-2 mimo již zmíněné role sehrává v organismu složitější roli například v ledvinách, plících, slinivce, při ovulaci... Zatím nelze jednoznačně říci, že COX-1 je dobrá a COX-2 jen špatná. Diskutuje se o tom, zda další zvyšování inhibice COX-2 je žádoucí do jaké míry.
© Emil Mainda 2002