O květnovém víkendu se uskutečnil (už poněkolikáté) zájezd našeho KB-OL do termálů Bešeňová u Liptovského Mikuláše. Nezklamalo nás ani krásné počasí, ani příjemné ubytování v soukromí přímo u koupaliště. Ráno jsme sice stihli v Ružomberoku v bytě navštívit člena místní hudební skupiny, ale s politováním nám oznámil, že budou pravidelně na koupališti hrávat k tanci až v prázdninové měsíce (škoda).

Celé dva dny jsme strávili relaxací a koupáním v teplých léčivých bazénech. Horká červená voda prohřála těla všem a chladné pivečko si dali i Ti, co tvrdí, že jsou abstinenti. Ostré horské slunce opravdu pálilo, takže jsme vyhledávali každý kousíček stínu, jež poskytovaly vysázené mladé lesní stromky. Příjemné setkání s kolegy z Moravskoslezského kraje se neobešlo bez nějakého focení a společného večerního posezení v restauraci.

Areál koupaliště je v současné době rozdělen na část přístupnou veřejnosti a za dřevěným oplocením se čile staví. Plány jsou velké, proč také ne, když tahle zázračná horká voda jen tak proudí ze země a mohla by pomáhat tisícům revmatiků. Uvidíme v létě, jakým tempem budou práce na nových šatnách a ostatních prostorách pokračovat. Podle barevné kresby s nápisem Bešeňová "pozajtra" by tam snad měly být lázně se všemi službami. Dnes jsou tam možnosti omezené - pouze masáže, vířivka a perlička v přilehlém hotelu.

Ani se nám nechtělo domů, ale s nadcházejícím večerem i náš plně obsazený minibus musel vyrazit na zpáteční cestu. Zapadající sluníčko nám vpředu sedícím svítilo do očí, ale zato krásně lemovalo údolí Váhu, jehož romantiku dokreslovaly bílé čepičky sněhu, ležícího na vršcích Malé Fatry. Známá cesta Martin - Žilina - Makov nám připomínala rekondiční pobyty v Turčianských Teplicích a usměvavý celník nám mohl dozlatova opálená těla v tílkách jen závidět. Pak už jen hospůdka - klidné zakončení v Bečvě a večerní návrat tak, aby naši kolegové z Jeseníků stihli poslední spoje z Olomouce.